Můj život bez odpadu

O trendu zero waste, který spočívá v co nejmenší produkci odpadu, jsem poprvé slyšela asi před třemi lety. Tehdy mi to připadalo jako docela zajímavá myšlenka, ovšem ne natolik, abych ji začala nějak výrazněji aplikovat ve svém životě.

Znovu jsem se k životnímu stylu zero waste dostala před pár měsíci. Už ani nevím, co mě k němu znovu přivedlo. Tentokrát ve mně ovšem začal rezonovat víc než kdy dřív. Začala jsem sledovat blog a Youtube kanál Lauren Singer, mladé Newyorčanky, která popisuje své zkušenosti s životem bez odpadu. Taky jsem si pořídila knížku Domácnost bez odpadu od Bey Johnson, která je průkopnicí hnutí zero waste. Roční odpad čtyřčlenné domácnosti, které vévodí, se vejde do jediné zavařovačky.

Bea Johnsonová: Domácnost bez odpadu. Nakladatelství Peoplecomm, Praha 2016

Já sama jsem začala vlastním průzkumem. Když jsem šla jednou nakupovat, sledovala jsem pána, který stál přede mnou ve frontě u pokladny. Jeho nákup čítal celkem 15 položek, z toho 12 bylo zabalených v plastovém obalu. A k tomu si pán vzal ještě dvě igelitové tašky. A protože nejlepší cestou, jak předcházet vytváření odpadu, je nakupovat co nejméně, podívala jsem se na věci, které mám, a zauvažovala nad tím, jestli je opravdu potřebuji. Dospěla jsem k závěru, že ne. Asi nejvýrazněji to bylo vidět zhruba před dvěma lety, kdy jsme se stěhovali. Z důvodu rekonstrukce našeho domku jsem měla většinu věcí uskladněných v kumbálu na dvoře. Uvědomila jsem si, že kdyby mi všechny ty věci shořely nebo zkrátka někam zmizely, nejspíš bych si toho ani nevšimla.

Rozhodla jsem se tedy, že budu uplatňovat zásady zero waste, a to v těchto oblastech:

1) Asi největším problémem z hlediska vytváření odpadu je nakupování potravin. Do obchodů si tedy již delší dobu nosím vlastní tašky, abych si nemusela kupovat igelitky, které by se mi jen hromadily ve skříni. Většinou sáhnu po plátěné tašce nebo síťovce, která se díky retro vlně znovu dostává do módy. Ovoce, zeleninu a pečivo vkládám do vlastních pytlíčků, které si nosím s sebou, abych nemusela používat mikrotenové sáčky, které mají snad ještě menší uplatnění než velké igelitky. Používám pytlíky z biobavlny, které jsou lehce průsvitné, takže do nich prodavačky dobře vidí. Nákup do vlastních tašek jsem ale začala uplatňovat i jinde, než v supermarketech. Když jsem si nedávno kupovala oblečení, dala jsem si nákup do vlastní tašky, místo abych si ho nechala zabalit do firemní igelitky.

Nakupovat chodím s plátěnou taškou nebo síťovkou (která je teď zase hrozně in!)

2) Problémem samozřejmě nejsou jen tašky a sáčky, ale také plasty, do nichž je zboží zabaleno. I zde se však nabízí několik řešení. Pokud existuje alternativa, sáhněte po ní. Já například poslední dobou upřednostňuji jogurty ve skle. Jsou sice o dost dražší než ty v plastových kelímcích, ale zase mají na povrchu báječnou smetanovou krustu, kterou u běžných jogurtů nenajdete.

3) Další oblastí, kde se dá minimalizovat množství odpadu, je drogerie. Já jsem nedávno přešla z klasického umělohmotného kartáčku na kartáček bambusový, který se dá po skončení používání hodit na kompost. Taky jsem si před nedávnem koupila svůj první bezobalový sprchový gel. Prostě jsem si do bezobalové prodejny přinesla vlastní zavařovačku a gel si do ní napustila.

4) Ač se to tak možná nezdá, z hlediska tvoření odpadu jsou ošemetné také dárky. Jelikož mě už nebavilo dostávat věci, které nechci ani nepotřebuji (při vší úctě k dárcům), rozhodla jsem se psát do dopisů Ježíškovi kromě toho, co chci, i to, co nechci. Nepřála jsem si například žádné oblečení (šál a rukavic mám už habaděj), dekorace ani svíčky. Místo toho jsem toužila po nehmotných darech. Dostala jsem tedy například poukázku do salonu krásy či vstupenku do Jurkovičova domu. Já sama ostatním také s oblibou dávám místo věcí zážitky - mámě jsem dala lístek do divadla a kamarádce zase posezení v palačinkárně. Tenhle způsob obdarovávání má navíc jednu velkou výhodu: dárek si můžete užít i vy!

A bez odpadu se většinou neobejde ani samotné balení dárků. Dárek zabalený v balicím papíře sice vypadá krásně, ale v zásadě se jedná o zbytečně vyhozený papír (jen si představte, kolik balicího papíru se spotřebuje o Vánocích po celém světě!). Nejprve jsem balila dárky do starých novin, což ovšem (možná i kvůli mé nešikovnosti) nepůsobilo zrovna esteticky, takže jsem časem přešla na dárkové tašky, které se dají používat skoro donekonečna. V rodině nám tak již pár let neustále koluje hned několik dárkových tašek.

Část mé zero waste výbavy: síťovka, látkový sáček na potraviny, bambusový zubní kartáček (který můžete vyhodit na kompost) a znovupouživatelná lahev (ano, uznávám, ta je plastová, ale mám ji už asi dva roky). A jako bonus nejnovější číslo National Geographic s velkým článkem o zamoření plasty.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že to se zero waste zase nijak nepřeháním, takže když si někdy náhodou zapomenu doma své bezobalové propriety a budu muset použít mikrotenové sáčky, nekamenujte mě. Jen mi připadá poněkud nechutné používat například holítko z druhé ruky (o menstruačním kalíšku ani nemluvě!) anebo recyklovat žmolky ze sušičky (kterou zaprvé nemám a zadruhé není tak jako tak ani trochu eko).