Kauza letu W6 2830

Vždycky jsem si přála zažít zrušení letu, protože mi to připadalo úžasně dobrodružné. Kdybych tak věděla, že se mi to poštěstí na miniaturním letišti uprostřed Srbska. Kdyby se Tom Hanks v Terminálu zaseknul tady, do týdne by si hodil mašli. Ale pěkně po pořádku...

neděle 11. 8. 2019, Niš, Srbsko

17:32 - Se značným předstihem přijíždíme na letiště Konstantina Velikého, které je překvapivě dost malé. Letištní budova vypadá jako menší tovární hala, ale pořád lepší než letiště v Tuzle, které připomínalo JZD. Uvnitř je jen nevelká příletová a zároveň odletová hala, pět odbavovacích přepážek, stánek se suvenýry, jedny toalety a v prvním patře prostorná, leč poloprázdná restaurace.

18:01 Usedáme v restauraci. Za poslední dináry si objednáváme cappuccino (Jirka) a toast (já). Opakovaně se Jirky ptám, jestli si přece jen nechce dát něco k jídlu, protože když je hladový, je mírně řečeno nepříjemný. Jirka trvá na tom, že se nají až ve Vídni, což se později ukazuje jako osudová chyba.

18:44 - Odbavujeme se a procházíme bezpečnostní a pasovou kontrolou.

19:18 - Čekáme u gatu (jsou tu všeho všudy dva) a pořádně se nudíme. Na sloupu visí cedule s nápisem "wifi zone", před který někdo připsal "no", což je dost trefné, protože internet tady opravdu nefunguje.

19:49 - "Čekárna" před gatem se začíná plnit lidmi. Protože je tady míň míst k sezení než pasažérů, uvolňujeme místa starším ročníkům.

20:13 - Vydávám se na obhlídku jediného duty free shopu na celém letišti. Vzhledem k jeho velikosti jsem s tím asi za minutu hotová.

20:28 - Letištní personál nás přes gate vpouští do skleněné chodbičky, v níž je vražedné vedro. Za pár minut bychom měli být v letadle.

20:47 - Měli jsme vzlétnout už před čtvrt hodinou. Místo toho pořád čekáme v chodbičce namačkaní jako sardinky. Je tady ještě míň míst k sezení než před gatem.

20:56 - Vedlejším "skleníkem" procházejí pasažéři konkurenční aerolinky mířící k letadlu do Budapešti.

21:11 - Letadlo do Budapešti odlétá a napětí v našem "skleníku" se stupňuje.

21:24 - Zaměstnanci letiště nám nařizují vrátit se zpátky před gate. Začínáme tušit problém a neochotně se suneme nazpátek. Jedna starší paní, které se podařilo ukořistit sedátko, vykřikuje, že se ani nehne. Prý počká, až ji vyvede policie.

21:28 - Paní rezignuje a vrací se před gate.

21:41 - Na informační tabuli se u našeho letu objevuje zrádné slovíčko "canceled". Cestující propadají panice.

21:45 - Před gatem panuje chaos a všichni něco šveholí srbsky. Jeden z pasažérů nám oznamuje, že má náš letoun defekt a že pro nás prý možná přiletí nějaký náhradní. Další pasažérka mě ve frontě na toaletu pro změnu informuje o tom, že prý zaměstnanci letiště během čtvrt hodiny vydají prohlášení.

21:56 - Personál nám sděluje nepříznivou informaci. Náš let je přeložen na další den na jedenáct hodin dopoledne.

22:13 - Stojíme ve frontě a získáváme lejstro s informacemi o zrušení letu.

22:25 - Procházíme kolem bodrého pracovníka letiště, který hovoří o tom, že technici zrovna zkoumají náš stroj. Partička mladíků z našeho letu se ho ptá, jak zvládá nápor rozezlených cestujících. Chlapík přichází s prozaickou odpovědí: "I don´t care, bro."

22:26 - Jelikož jsme technicky vzato opustili Srbsko, znovu procházíme pasovou kontrolou.

22:32 - Stojíme další frontu a zapisujeme se na seznam pasažérů požadujících ubytování. Následně jsme informováni o tom, že máme chvilku počkat v příletovo-odletové hale. Mezi cestujícími začínají kolovat nepodložené zvěsti o technické závadě pneumatiky.

23:35 - Do haly přicházejí dvě zaměstnankyně letiště a žádají nás, abychom vyšli ven. Před budovou utvoříme kroužek a zaměstnankyně předčítají ze seznamu cestujících jména šťastlivců, kteří můžou odjet do hotelu. Domníváme se, že odjedeme všichni najednou, ale chyba lávky. Ve městě se zrovna koná jazzový festival Nišville, takže je většina ubytovacích kapacit obsazená. Zaměstnankyně přečtou pár jmen a zajdou zpátky do útrob letiště.

pondělí 12. 8. 2019, Niš, Srbsko

00:10 - Zaměstnankyně opět vycházejí před budovu. Podařilo se jim sehnat další volné pokoje a tak znovu předčítají ze seznamu vybrané cestující. Snažíme se zjistit, jaký v tom mají systém, ale když vidíme, že rodiny s dětmi mezi vyvolené nepatří, zjišťujeme, že nejspíš žádný. Napětí mezi cestujícími se začíná stupňovat. Personál nechá odjet pár taxíků s několika šťastlivci a opět mizí uvnitř.

00:22 Pasažéři rezignují, sedají si na plácek před letištní budovu, hrají karty, sledují na notebooku seriály, sdílejí své životní příběhy a nadávají na Wizzair. Jirkovi kručí v žaludku a začíná být nervózní.

Bivakování na letišti

00:47 - Zaměstnankyně se opět odvažují přijít mezi pasažéry. Napětí dosahuje vrcholu. Zaměstnankyně obklopuje hlouček naštvaných cestujících, kteří se dožadují ubytování. Z vášnivého rozhovoru, který probíhá výhradně v srbštině, rozumím jenom "vaša organizácija", ale snadno si doplním, co následovalo. Policisté hlídkující na letišti zpozorní a jdou monitorovat situaci. 

00:52 Přímo před zraky personálu kolabuje malá holčička. Zaměstnankyně správně vytuší, že by ji měli ubytovat přednostně.

00:58 - Zaměstnankyně se stahují do bezpečí kanceláře. Někteří pasažéři začínají propadat panice, projíždět Booking a sdělovat si informace o volných ubytovacích kapacitách. Jirkova nervozita se mění v podrážděnost.

01:04 - Energickému Srbovi žijícímu ve Vídni se daří nalézt pro svou rodinu ubytování a odjíždí. Ostatní ho závistivě sledují.

01:11 - Jirkova podrážděnost začíná být neúnosná. Vydávám se proto do budovy pro něco k snědku. Prolézám každý kout letiště (moc jich tady koneckonců není) a zjišťuji následující: jediná letištní restaurace je zavřená a jiná možnost stravování tady není.

01:17 - Před budovu opět vycházejí zaměstnankyně letiště. Jirka se netrpělivě ptá, zda dostaneme něco k jídlu. Odpověď je negativní.

01:19 - Pracovnice komunikují skrz vysílačku s kolegou v kanceláři a sdělují nám nepříznivou zprávu: začínají docházet jedno- a dvoulůžkové pokoje (v srbštině jedno- i dvokrevetne sobe). Někteří pasažéři, kteří cestují samostatně, se horečně hlásí o zbývající jednolůžkové pokoje, jiní se naopak spojují a berou si vícelůžkové pokoje.

01:23 - Dozvídáme se, že v jednom z hotelů jsou volné dva třílůžkové pokoje. Pod heslem "krevety sem, krevety tam" se spojujeme se čtveřicí Čechů, kteří účinkovali na festivalu, a hlásíme se o ně.

01:38 - Nastupujeme do taxíku a míříme do hotelu. Modlím se, abychom neskončili v hostelu Plaža (viz příspěvek Divoká jízda Balkánem).

01:53 - Ocitáme se ve velice reprezentativním hotelu v centru Niš. Hotelovou lobby opanuje několik dalších lidí z našeho letu. I přes zákaz kouření hulí ostošest, ale nikdo se tím neznepokojuje. Cítím, že nás krizová situace semkla, a připadám si jako na nějakém luxusním táboře.

01:55 - Dozvídáme se další nepříjemnou zprávu. Došlo ke komunikačnímu šumu mezi letištěm a hotelem a vychází najevo, že tu nejsou volné dva třílůžkové pokoje, ale jenom jeden. Zůstávám tedy já, Jirka a Martin - jeden ze členů kapely. Další tři hudebníci odjíždějí do jiného hotelu.

01:57 - Přichází další jobovka: odlet je přeložen z 11:00 na 14:00. Spolu s ostatními cestujícími opět nadáváme na Wizz Air, ale konstatujeme, že se aspoň pořádně vyspíme.

02:03 - Přicházíme na pokoj a detailně se seznamujeme s naším spolunocležníkem Martinem. Omlouvá se, že mu smrdí nohy, ale prý měli na ubytovaní stejně jako my odpornou koupelnu.

02:29 - Martin nám pouští videoklip své kapely a mizí v koupelně. Jirka naléhá, že se mám přiobléct, protože jsem prý moc odhalená. Dávám si na sebe nejvíc zahalující oblečení, co mám (rozuměj: kraťasy) a uléhám do postele.

02:44 - Usínám.

08:05 - Budí nás pokojový telefon. Jelikož jsem mu nejblíž, chca nechca vstávám a v polospánku naslouchám hlasu recepční. Máme prý jít na snídani a pomalu se sbalit, protože o půl desáté odjíždíme na letiště.

08:16 - Zjišťuji, že to, co v pokoji smrdí, nejsou Martinovy nohy, ale moje tričko. Kvůli noci strávené v odporném hostelu Plaža a následnému zpoždění letu mám na sobě už tři dny to stejné.

08:47 - Jsme na snídani. Jirka se láduje gigantickou porcí míchaných vajíček, párků a toastů. Po dvaceti hodinách nedobrovolného hladovění je s ním konečně kloudná řeč.

9:28 - Jsme na recepci. Od jedné akční Srbky z našeho letadla se dozvídáme, že je odjezd na letiště odložen. Nový čas odjezdu je 11:30. Naši spolupasažéři začínají zahulovat lobby čím dál víc.

10:11 - Vypravuji se do nedalekého supermarketu pro zásoby potravin. Po předchozí zkušenosti nemůžeme nechat nic náhodě.

Hotel Niški cvet

11:32 - Odjíždíme na letiště. Zdá se, že všechny komplikace ustaly (ale opravdu se to jenom zdá).

11:49 - Přijíždíme na letiště a potkáváme se s ostatními pasažéry. Za tu dobu, kterou jsme spolu strávili na letišti, mi už připadají jako staří známí ("Jé, to jsou ti manželé, co letí letadlem poprvé! A to je ten pár s tím roztomilým děckem! No a tam je ten, co se včera tak rozčiloval!").

12:01 - Začínáme se odbavovat.

12:16 - Na informační ceduli se u našeho letu objevuje znepokojivá informace: "Expected at 16:00". Cestující, kteří si toho všimli, propadají panice.

12:19 - Zaměstnanci letiště ohlašují zpoždění rozhlasem. Panice propadá i zbytek cestujících.

13:34 - Dostáváme balíčky s občerstvením: sandwich, sušenku a láhev vody. Zdá se nám zvláštní, že se letištnímu personálu podařilo zorganizovat potravinovou pomoc tak rychle. Máme podezření, že o  prodloužení zpoždění letu věděli předem.

Rozdělování potravinové pomoci

14:27 - Přichází další rána - čas odletu se opět změnil, tentokrát na 16:30. Připadá nám, jako bychom se stali součástí nějakého Zimbardova zvráceného experimentu.

15:15 - Nuda na letišti dosahuje vrcholu. Zjistili jsme, že "no wifi zone" se nenachází jen u gatů, ale úplně všude. Čas trávíme hovorem s ostatními cestujícími. Podle zákulisních informací je na vině našeho zpoždění výměna pneumatiky, která se nebezpečně protahuje.

15:59 - Po několika hodinách nečinnosti nastává rychlá akce. Letadlo je konečně připraveno k odletu, takže kvapně procházíme odbavením, bezpečnostní i pasovou kontrolou, procházíme gatem a ocitáme se v letadle!!!

16:21 - Pilot nás vítá na palubě a objasňuje nám příčinu dvacetihodinového zpoždění. Při příletu do Niš došlo k závadě pneumatiky a ta musela být vyměněna. Vzhledem k tomu, že v Niš žádné náhradní pneumatiky nemají, musel ji Wizz Air nechat přivézt z Budapešti.

16:27 - Cestující v prvních řadách se tážou posádky, jestli dostaneme za vzniklé komplikace whisky zdarma. Odpověď je negativní.

16:38 - Všechno je připraveno k odletu, ale pořád čekáme na stojánce. Stevardi nám objasňují, že čekáme na několik cestujících, kteří se sice odbavili, ale pak se zapomněli kdesi na letišti. Neptejte se mě, jak je možné se ztratit na letišti, v němž je jedna restaurace, jeden duty free shop a dva gaty, které jsou od sebe vzdálené pět metrů.

16:51 - V zadní části letadla dochází k menšímu incidentu, při němž jeden z cestujících neurvale cpe svoje zavazadlo do přihrádky nad hlavou a chová se agresivně k jedné z letušek. Usazuje ho onen vídeňský Srb a prohlašuje, že by měl pán za trest zůstat v Niš ještě o den déle.

17:08 - Všichni jsou na palubě. Můžeme vyrazit.

17:15 - Popojíždíme po letišti. Doufám, že spolu s pneumatikou přicestoval z Budapešti také certifikovaný a zkušený technik. Pokud místní mechanici pracují tak zmateně jako letištní personál, hrozí, že se staneme další epizodou Leteckých katastrof.

17:17 - Řítíme se po ranveji. Paní sedící přes uličku se křižuje, což mi na náladě moc nepřidá.

Křídlo, v pozadí impozantní letištní budova

17:18 - Jsme ve vzduchu. Teď ještě přečkat přistání.

18:46 - Přistáváme ve Vídni. Kolo stále drží.

18:52 - Ulička se začíná plnit lidmi, kteří se derou k východu, a jeden z cestujících přitom praští paní před sebou kufrem. Paní se na něj oboří. Pán argumentuje tím, že spěchá. Paní se na něho utrhne s tím, že když prý vydržel čekat dvacet hodin, nějaká ta minuta navíc už ho nezabije.

22:09 - Sedíme v autobuse do Brna a píšeme stížnost na Wizz Air. Jsme přesvědčeni o tom, že po barvitém vylíčení našich útrap získáme tučnou kompenzaci.

úterý 27. srpna 2019, Brno, Česká republika

7:54 - Přichází nám odpověď z Wizz Airu. Náš let byl zpožděn kvůli blíže nedefinované "extraordinary circumstance", které se prý nedalo ani při nejlepší vůli zabránit. Z tohoto důvodu nám prý odškodnění nebude vyplaceno. Po detailním prostudování poučení o zrušení a zpoždění letu konstatujeme, že se závada pneumatiky podle logiky Wizz Airu nejspíš řadí do kategorie "zásah vyšší moci".

pondělí 2. září 2019, Brno, Česká republika

Spekulujeme nad tím, co pěkného Wizz Airu napíšeme. V mezičase se totiž vyskytly další závažné okolnosti plynoucí ze zpoždění letu, mezi něž patří:

• ztráta svetru (Kdyby nám let nezrušili, nespali bychom v hotelu Niški cvet a já v něm nezapomněla svetr. To dá přece rozum, ne?)
• nákaza zákeřnou srbskou virózou, kterou postupně onemocněl Jirka, já, moje máma a potenciálně také nezjistitelné množství dalších osob
• ohrožení partnerského soužití způsobené sdílením pokoje se členem jazzového uskupení

Zkrátka za všechno, co se nám dalšího půl roku stane, bude moct Wizz Air...