Kerouac na cestě

 „Sale, musíme pořád jet a nikdy se nezastavit, dokud tam nebudem.“

„A kam chceš jet, člověče?“

„Nevím, ale jet se musí.“
(s. 221)

Nedávno jsem přišla do práce a kolegyně si všimla, že čtu Kerouaca (tedy pochopitelně ne v pracovní době, četla jsem si ho ve vlaku).

"Co čteš?"

"Na cestě."

"A pokolikáté to čteš? Poprvé?!"

"Hmm...no.."

Domnívala jsem se, že považuje za ostudné, když někdo čte ve svých 24 letech tuhle americkou klasiku poprvé. Pak se ale ukázalo, že ona sama od Kerouaca nečetla vůbec nic a že se ptala jen ze zvědavosti.

Na cestě mapuje putování mladého spisovatele a veterána z 2. světové války Sale Paradise po Spojených státech. Z New Yorku putuje do Denveru, Chicaga, New Orleans, LA, San Francisca a vrcholem cesty a současně závěrem knížky je trip do Mexico City. Sala většinou provází nespoutaný Dean Moriarty, který celý život pendluje po Státech mezi svými manželkami a milenkami, řítí se závratnou rychlostí vypůjčenými (a někdy i kradenými) auty a zoufalé hledá svého otce. Sal s Deanem a celou partou přejíždí od města k městu, potácejí se z baru do baru, vrhají se do víru jazzu a užívají si života plnými doušky. Nezatěžují se myšlenkami na budoucnost a nechtějí ustrnout jako většina tehdejší společnosti. Ryzího štěstí ale nakonec nedosahují v ruchu velkoměst, ale naopak v souznění s přírodou a "primitivními" národy.

Hodně lidí považuje Na cestě za zdlouhavý popis eskapád několika zbloudilých duší, kde se v podstatě neřeší nic jiného než sex, drogy a rock´n´roll. Tenhle román je ovšem stěžejním dílem slavné Beat Generation a dokladem tehdejší neklidné doby, kdy hudebními kluby cloumal jazz a americkou společností zase sociální nepokoje. Tahle knížka je tedy zejména vyjádřením odporu k nastupující konzumní společnosti a konformnímu způsobu života:

Koukej na ty před náma. Jak jsou plný starostí, počítaj kilometry, přemejšlej, kde budou v noci spát, kolik musej vyklopit za benzín, jaký bude počasí a jak se vůbec dostanou tam, kam chtěj – jenže voni se tam přece stejně dostanou, že jo. Ale potřebujou ty svý starosti, musej klamat čas falešnejma a převrácenejma požadavkama, jsou celí netrpěliví a ukňouraný, neměli by pokoj, kdyby se neuzamkli do svý pěkně zavedený vyzkoušený trudnomyslnosti, a když už jsou v tom, rovnou si začnou štelovat i správnej a odpovídající výraz v ksichtě, což je, jak vidíš, výraz ryzího neštěstí, a zatím jim všecko ubíhá pod rukama a oni to věděj a z toho jsou taky podebraný a tak pořád dokola.
(str. 193)

Jack Kerouac: Na cestě (1957). Odeon, Praha 1980. Přeložil Jiří Josek